Veršovaná pohádka o Červené Karkulce

Pohádka o Červené Karkulce

V maličkém domečku na konci vesnice,

bydlela sedm krát trestaná světice.

Protože zbožňuje procházky v šeru,

na jejich památku vlastní teď dceru.

Holčičku pěkňounkou s nosem jak okurka,

červeným od rumu - no prostě Karkulka.

 

Matka: "Vezmi si Karkulko červenou sukénku.

Babička za lesem dostala žloutenku.

Dones ji kakaa aspoň půl hrnka,

ať bába vyskočí, zas jako srnka."

Karkule: "Nač by mi byla červená suknice?

Ta jenom přiláká vilného myslivce

a jestli mi ublíží, tak jako včera,

už nebudu tvá nevinná dcera."

Matka: "Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,

než bába za léky utratí důchod."

 

Karkulka popadne košíček s jídlem 

a běží po lese jak píchnutá šídlem. 

Svalnaté nožky a na nich pohorky

ji za chvíli donesou do známé chaloupky. 

 

Vlk: "Jen pojď dál, nestůj u dveří,

bábu jsem posnídal, ty budeš k večeři.

Tváře máš pěkňounké, jak žádná druhá.

Zato ta bába, byla dost tuhá."

 

Karkulka: "Nejsi ty blbečku, tak trochu na hlavu?

Co sis to vybral za svojí potravu?

Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,

sežral jsi babičku s infekční žloutenkou."

 

--- KONEC ---

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *